Květy zla
Charles Baudelaire (1821-1867)
O autorovi
Charles Pierre Baudelaire se narodil v roce 1821 v Paříži do ekonomicky zajištěné rodiny. Věkový rozdíl mezi jeho rodiči bylo 35 let. Charlesův otec Joseph-François (62) byl kněz, zemřel v r. 1827. Matka Caroline, kterou Baudelaire velmi miloval, se po dvou letech znovu provdala za důstojníka Jacquese Aupicka, kterého malý Charles naopak nesnášel. Otčím měl také syna, Charlesova nevlastního bratra, Clauda Alphonse.
Během studií byl mimořádně nadaný, navíc se snažil zavděčit své matce (vynikal v latině a řečtině), ale jeho roztěkaná povaha a problémy se soustředit mu bránily udržet se mezi premianty. V této době začal psát první verše, což ho naplňovalo. V posledním ročníku lycea Ludvíka Velikého byl vyloučen, když odmítl vydat učiteli lístek se vzkazem od spolužáka, a tak skládal maturitu na soukromém lyceu. Baudelaire se chtěl stát básníkem, to se ale nelíbilo nevlastnímu otci, který z něho chtěl mít vojáka nebo diplomata. Na radu bratra Alphonse se Baudelaire zapsal na právnickou fakultu, studium ho však nebavilo. Vedl bouřlivý život s pařížskou bohémou, utrácel peníze z kapesného od rodičů a dělal dluhy. Je též známý svými výtřelky; údajně chodil s vlasy nabarvenými nazeleno po Champs–Elysées se svým krabem na vodítku. Nevázaný životní styl a styky s prostitutkami měly za následek onemocnění syfilidou. Ve 22 letech Baudelaire začal experimentovat s drogami, které podle jeho názoru podněcovaly jeho tvořivost, čímž nastaly psychické problémy. Baudelaire v rozmařilém životě téměř promarnil dědictví po otci, které získal po dosažení plnoletosti. Neustále se obracel na matku s žádostí o peníze a jeho nezodpovědnost ji přiměla k podání žádosti o ustanovení soudního dohledu. Ve 23 letech se z rozhodnutí soudu stal znovu nezletilým a ztratil právo nakládat se svým majetkem, což vedlo k jeho pokusu o sebevraždu. Dodnes se neví, zda se chtěl opravdu zabít, nebo se jednalo pouze o divadlo pro jeho známé. Každopádně se nožem jen povrchně poškrábal a přežil.
Baudelaire se seznámil s mladou Jeanne Duvalovou, černou Venuší, kterou vášnivě miloval. Smyslná, přitažlivá mulatka se stala inspirací pro jeho básnické dílo i v Květech zla (např. Exotický parfém, Vlasy) a jejich vztah trval s krátkými přestávkami téměř celý život, přestože ona z Baudelaira neustále ždímala peníze, které zkrátka neměl.
Duševní rozpoložení a neutěšená finanční situace se negativně promítly do Baudelairova zdraví, které bylo dlouhodobě oslabeno syfilidou, užíváním drog a alkoholem. Trpěl nevolnostmi, závratěmi, prudkou bolestí hlavy i poruchami vědomí. Po druhé mrtvici měl narušenou hybnost pravé strany těla a ztrátu řeči. Charles Baudelaire zemřel v srpnu 1867, dřív než jeho matka. Zhruba o 50 let později vyšlo nové vydání Květů zla a jeho sláva překročila hranice.
Jeho velkým vzorem byli ženy a Edgar Allan Poe (překladem jeho děl se Baudelaire proslavil).
Mezi jeho další díla patří Malé básně v próze a esej Umělé ráje.
O díle
prokletí básníci
- francouzští básníci poslední třetiny 19. století
Baudelaire je považován za prvního z nich, je nejstarší (krom předchůdce Villona
motivy: hledání krásy v ošklivosti, psaní o dosud tabuizovaných tématech
užívání drog a alkoholu
dekadentní způsob života, výtržnictví a prohřešky
Základní údaje
- vydáno v roce 1857, v originále Les Fleurs du Mal, oceněno Gustavem Flaubertem i Victorem Hugem (přesto 6 básní soudně zakázáno za pohoršování společnosti, autor i nakladatel museli platit pokutu), prakticky Baudelairovo celoživotní dílo
- Literární druh: lyrika
- Literární forma: poezie
- Literární žánr: básně
- 140 básní v 6 oddílech (Spleen a ideál, Pařížské obrázky, Víno, Květy zla, Vzpoura /Revolta/, Smrt)
- nejznámější báseň Mršina
- cílem šokovat čtenáře